Staré zprávy o dolování na Brodsku – Šimák J.V

Dr. J. V. ŠIMÁK:STARÉ ZPRÁVY O ŽELEZÁŘSTVÍ NA BRODSKU(Sborník okresu železnobrodského ročník 1)

Sotva kdy zvíme bezpečně, kdy se počalo a kdy skončilo těžení rud v okolí Brodu, jemuž přineslo od XVI. stol. přívlastek „Železný“. Avšak jest-li v deskách dvorských zapsána ves Hamrštejn již z r. 1437, není pochyby, že hledání rud podkozákovských má své počátky drahně času dřív, snad již ve 14. stol.; nicméně v 16. století se mluví už jen o horách bytouchovských na druhé straně Jizery, jako hlavním těžišti, příslušném k panství Navarovskému; „hory navarovské“ slynuly již v 15. stol. (1452 hamry v Lanově); Ale patrno, že se rudy hledalo po všem zboží, Navarovském i Skalském.

Všecky báňské podniky měly své archivy. Bohužel u nás všecky vzaly za své. A jen šťastnou náhodou se zachovalo v pražském archivu minist. vnitra v odd. horním 5; 28/5 dvacet příloh soudního sporu z let 1535-1552, jež nám zajímavě osvětlují neznámé dosud byť jen drobné příhody naší krajiny.*)

Ze zápisů těch a několika zmínek jiných vychází na jevo, že mimo doly bylo tu několikero hamrů. Prvni v Brodě samém, k němuž příslušel i dům,**) k němuž vedla s hor bytouchovských cesta. Nelze si mysliti jinou, nežli skrze Spálov, mostem přes Kamenici a na pravém břehu jizerském.

Druhý hamr plavský (ač-li jich nebylo víc) nutno položiti na místo nynější vsi Dolního Hamru, třetí do Bohuňovska, kde zašel a pak zase obnoven pod jménem Engentalu. A čtvrtý, o němž právě mluví akta naše, byl zřízen asi r. 1535 na panství Skalském při Kamenici pod vrchem spálovským v sousedstvi loučky u Jizery, mostu kamenického, při cestě bytouchovské a pod jezem v řece Kamenici, mezi vesnicemi Spálovem a Kamenicí, kde půl řeky bylo skalské, půl frydštejnské. K Frýdštejnu však náležela r. 1535 tuto jen ves Kamenice s obvodem svým od Jizery až k Střevelné (tím vyloučeno, že by tento hamr byl totožný s bohuňovským). Podobá se tudíž, že stál ten ham na místě nynějšího Dolního Spálova.

Pátým hamrem by byl bytouchovský, jehož držitelem byl r. 1564 Kašpar Strnad z Tryskovic.

Z písemnosti následujících se dovídáme, že 2 z těchto hamrů náležely okolo r. 1540 úředníkům skalským, bratřím; hamr a dům brodský Prokopu Podvinskému z Lerojed, po jehož smrti vdova a dcera Jana vzdaly to zboží r, 1549 pro dluh 100 kop věřiteli otcovu Jiřímu Baderskému z Újezda. Ten obé držel ještě r. 1552; další však historii nutno ještě shledati.

Hamr druhý dal zříditi nejspíš bratr Prokopův Aleš Podvinský r. 1535 podle svolení svého pána Jindřicha z Valdštejna, získav pro další příslušenství, jez i dobré vůle od pánů frydštejnských; k hamru dostal pozemky, lesy, louky, užívání cesty bytouchovské i řek Jizery a Kamenice: konečně i právo várečné. Avšak Aleš užíval toho statku nerušeně jen asi pět let. R. 1538 koupil panství Skalské Jan z Vartmberka a Podvinský byl nejspíš úřadu purkrabského zbaven; a již syn Janův Adam překážel mu, především v rybolovu. Tim hůře, když zboží Skalské i Rohozecké bylo r. 1547 Adamovi konfiskováno a se dostalo králi. Královští úředníci hejtman Jiří Loukovský a důchodní Jan Břeník, soused turnovský, oba potom pošlechtění s titulem „z Hamrštejna“, počali svobody Podvinského, jen neurčitě vymezené, se všech stran zkracovati, snad z řevnivosti starší, snad aby na se obrátili pozornost královskou. S druhé strany byli Aleš a jeho synové opět tísněni soutěží nových podnikatelů (kverků), Němců z Hostinného, jímž král. dozorce nad báněmi, vrchlabský, pán Kryštof z Jandorfu u Bytouchova vyměřil podíly (propůjčky), takže Aleš svůj hamr raději pronajal Kryštofu Herdekovi. Není ovšem pochyby, že i p. Aleš i jeho synové po hrubém způsobu tehdejším jako urození si vedli zpupně a neurvale, jak proti oběma úředníkům pouhým povýšencům, tak tím spíš proti lidem poddaným. Ze stížností a vzkazů došlo ke skutkům, až Břeník Alšovi půl hamru zabavil a věc se dostala až ke komoře královské. Obě strany psaly na se prudké žaloby, pravé, přehnané i smyšlené. Konce sporu pohříchu neznáme, ale nejspíš byli soupeři nuceni se narovnati, neboť obojí příliš přestřelili. –

Vedle této hlavní věci jsou pro nás i zajímavy bezděčné zmínky o rudě, kvercích, hamrnících, šmelciřich, haviřich, o mlýnech, vozbě, přástkách, rychtářích a konšelech; jména osob i stránka jazyková, slova i rčení z našeho nářeči: běžal, vidal, slyšal, velal; dvíře, jé, (m. je, akkus.) budé, (m. bude); se hoditi někoho, se dohoniti někoho, se udeřiti někoho; nijakž; býti živ právem práva dbáti; prchnouti ve smyslu běžeti, slibovati ve smyslu pozorovati; pcháti a pškáti = píchati, vraziti = udeřiti; undati se poddati se, vdělati = vpraviti, smíšiti = pobuřovati atd.

****

1. 1535 27. května, bez mista. – Jindřich Šťastný z Valdštejna a na Rychmburce dovoluje svému úředníku na Skalách nad Jizerou Alšovi Podvinskému z Lerojed zříditi si hamr v řece Kamenici pod vrchem spálovským, jez v řece, braní rud; přidává i pozemky, užívání cesty, řeky Jizery i právo vařiti pivo. Za to Aleš jest povinen půlletnim platem 2 kop, 2 šínů železa, 2 radlic. (Opis, psaný turnov. pisařem Janem Hrdličkou.)

Já Jindřich Štastný z Waldssteyna a na Rychmburcze známo činím jakož jest mne žádal urozený vládyka pan Aleš Podwinský z Lerogid, abych jemu toho přál, aby hamr sobě stavěl na gruntech mých k užívání svému, pak já sa náchylen k jeho žádosti, oslyšeti jsem jeho nechtěl, i s mým dobrým vědomím a plným povolením dopustil sem mu a přeji, aby stavěl ten hamr v těch místech podle řeky, kteráž slove Kamenicze pod vrchem spálovským. Kteréžto řeky mám já polovici a k panstvi Frysstaynskému druhá polovice, a v té mé polovici řeky aby sobě udělal jez, jak mu se zdá aneb potřeba káže. A také v též vodě Kamenici, v mé polovici, dávám mu tu moc, aby jí sobě rybami i jakž kolivěk užival týž Aleš, dědici i budúci jeho. A také k témuž hamru dávám, aby sobě on Aleš i jeho dědici a budúci brali rudu železnú na zboží mém Skalském, kdež by kolivěk mohli ji nalézti, a miti a také ode mne i od dědicův a budúcich mých držitelův toho panství, aby bráněno témuž Alšovi i jeho dědicům a budúcím toho nebylo k tomu hamru, což náleží, ani překáženo. A přidávám také jemu k tomu hamru i jeho dědicům a budúcim gruntův mých dědičných s lesem i s tím paloukem u mostu a tak okolo toho hamru vzdáli za troje hony, jak se vymezí, a také tu cestu, kteráž jde z hor bitauchowských k hamru brodckému, též mu v ní dávám moc, aby jí užívati mohl k potřebě své. A také k témuž hamru jemu Alšovi i jeho dědicům a budúcím přidávám tu loučku, kteráž jest za Jizerú, jako s ní platí půl třetiho groše českého ze Spálova, a druhou loučku pod rybníkem lištenským, té aby dotud užíval, dokudž by na zámku spravoval. Také témuž Alšovi i jeho dědicům a budúcím dávám uživati té řeky Jizery od potoka, který teče od Kamenice, jako dělí grunty mé nahoru až tam k slapu, pokud se ukáže. A on Aleš aneb dědici a budúci jeho má mi z toho ze všeho hamru platiti každého půl léta dvě kopě gr. českých, a každý týden dva šiny nová a každého půl líta dvě radlice nové, avšak tomu platu dávám jemu lhůtu za tři léta pořád zběhlá od datum listu tohoto. A také chtěl-li by kdy týž Aleš v tom hamru pivo sobě vařiti, aby toho měl svobodu. Kdež já s počátku psaný Jindřich z Valdštejna a na Rychmburce, což se tuto svrchu piše, jemu Alšovi i jeho dědicům a budúcim mám tomu všemu dosti činiti [s] svými dědici a budúcimi, a on Aleš i dědici a budúci jeho aby měli tu vůli to prodati, dáti, směniti a učiniti s tím, jak se jim zdáti bude, jako svým vlastním pod týž plat. Na potvrzení a zdrženi i budúci pamět toho a svědomí pečet svú vlastní jistým mým vědomím dal sem a rozkázal přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán léta od narození Syna božiho tisícího pětistého třidcátého pátého v sobotu po svatém Urbanu papeži.

****

2. 1537, 18. května, bez m. – Adam Chvalovský z Ledec a na Chvalovicích, dosvědčuje Alšovi Podvinskému z Lerojed, že mu dovolil udělati jez v řece Kamenici také na svých gruntech přísluš- ných k Frydštejnu, jejž tehdáž s bratřími držel. [Opis.]

Já Adam Chvalovský z Ledec a na Chvalovicích známo činím etc., jakož jest mne žádal za držení mého a bratří mých zámku Frýdštejna a zbožie toho urozený pan Aleš Podvinský z Lerojed, abych jemu povolení své k tomu dal, aby sobě jez, kterajž jest dělal mezi Kamenicí a Spálovem, aby jej vdělal do gruntuov mých, i tudíž bratří mých, já jsa náchylen k žádosti jeho, k tomu sem jemu své povolení dal od sebe jako bratr nejstarší i na místě bratři svých mladších, aby on pan Aleš jez vdělal do břehu mého a bratří mých sobě i dědicóm a budoucím svým, jak mu se kolivěk líbí a zdá, k své potřebě k hamru, a břehu toho aby též užiti mohl, když by mu toho potřeba ukázala k spravení téhož jezu zemí i kamením bez všelijaké překážky mé, bratří a budoucích mých na časy budoucí. Na potvrzení a zdržení i budoucí pamět toho a jistotu pečet svú vlastní jistým mým vědomím a s celým i plným přiznáním dal jsem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán léta etc. [15]37 v pátek po sv. panně Žofii.

Radové komory

****

     3. 1548, 7. června, na hradě Pražském. král. Janovi Břenikovi, úředníku na Skalách, aby uvedl Jiříka Ba- derského z Oujezda v držení hamru a domu v Brodě, jejž mu vdova po p. Prokopu     Podvinském z Lerojed v dluhu podle smlouvy po- stupuje. (Orig.)

Slovutný příteli milý, zprávu jest nám dal Jiřík Baderský, Krále J. Msti hejtman na Kolíně, že by mu paní Prokopova Podvinská sto kop gr. č., kderýchž jest někdy muži jejímu půjčil a nětco ouroku na tu sumu vzešlých, dlužna býti měla, a nemoha jemu té sumy jináč zaplatiti, chtěla by mu nějakého hamru a domu, kderý má v Brodě na gruntich J. Msti Ké., k tvému spravování poručených, postúpiti a vostatek jinde ukázati, pro kteroužto věc nyní tam jede. I jestliže by týž Baderský ten hamr ujíti chtěl a s touž paní Prokopovou o to se urovnal, poroučímeť na místě J. Msti Ké., aby jeho Baderského v ten hamr uvedl, avšak ne jináč, aby z něho to, co jiní platili, též dával, i tudíž, chtěl-li by ho komu odbýti v tom právě, aby poplatky J. Msti nehynuly, i člověku robotnému, kderejž by poddaností a člověčen- stvím k tomu panství zavázán byl, prodal. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek po sv. Bonifacii léta etc. xlviiii“.

Krále J. Msti zřízené rady komory v Království Českém. Slovutnému Janovi Břeníkovi v Turnově etc., příteli milému.

****

    4. 1549, 17. června. [v Brodě.]-�Smlouva mezi pannou Johannou z Lerojed dcerou +p. Prok. Podvinského, o dluh otcův s p. Jiř. Baderským z Oujezda, již mu postupuje hamr a dům v Brodě na jisté výjimky. (Opis.)

Léta buožieho move xlix“ v pondělí po sv. Trojici smlouva celá a dokonalá stala se jest mezi pannou Johankou z Lerojid, dcerou nebožtíka p. Prokopa Podvinského, s jedné a mezi uroz. p. Jiřikem Baderským z Oujezda, krále J. Msti hejtmanem na zámku kolínském, s strany druhé, a to taková: Jakož jest tejž p. Jiřík Baderský měl za předepsaným p. Prokopem z Lerojed jedno sto kop gr. č. od p. Mikuláše Hlaváče z Vojenic, na kterýchžto sto kop gr. měl jest list s dobrou voli od téhož p. Mikuláše, za kterýchžto sto kop gr. koupen jest hamr brodský s domem v městečku Brodě i při huti s mlejnem, s puchýrnou i se vším při tom hamru i domu jeho příslušenství[m], což k tomu náleží, v tejchž mezech, právích i poplat- cích, jakž předešlí držitelé téhož hamru i jiného při něm držíc, uží- vali, kterýžto hamr postoupen jest od panny Johanky výšpsané p. Jiříkovi Baderskému na dluh jeho jistinný napředpsaný v 75 kopách gr. A tu hned v tejž hamr z poručení J. Msti pp. a rad zřízených komory krále J. Msti skrz Jana Břeníka, krále J. Msti úředníka panství Skalského, jest uveden, při tom s těmito svršky v hamru: )( kleští malých i velikých 25, ( sekáčuov 6, ( kladiva tři, hamr veliký se dvěma nákovadny )(, formy 4 X, sochory 4, v tom počtu dva s tulejmi ), formejzn jeden ), lopaty tři, )( měchy dvoje, )( puchýře dva, X vobili, trávy na lukách, což toho koli k hamru náleží, toho se při něm zuostavuje. A což by k domu brodskému náleželo hospodářství jakéhožkoli, a na ten čas tu se jest našlo: suduov, kadcí, zpuol vozu podželezního, plouh s jeho příslušenstvím, brány, zbroj domovní, to také při tom domu zuostati má. A co se toho vobilí nebo trav k tomu domu náležitého dotejče, toho panna Johanka výšpsaná užiti má k ruce své a byt v tom domě míti až do sv. Jiří nejprv příštího, a také platy v tom času přišlé i berně zpraviti z toho bude povinna..

A při tom, což by rudy panny Johanky při tom hamru bylo, to sobě ona zdělati dáti i k užitku svému přivésti bez překážky všelijaké má. A co se platu pak neb berně prve i v tom času přišlého z téhož hamru dotejče, to ti, kdož jsou toho užívali a uživati budou, zpraviti a dáti mají. A co se pak ještě nad to vejš již po postoupení hamru toho peněz pozuostalých jistiny 25 kop gr. č. dotejče, ty panna Johanka p. Jiříkovi Baderskýmu ujistila jest strejci svými: p. Janem, p. Jiříkem, p. Mikulášem, bratřími vlastními z Lerojed, do sv. Havla nejprv příštího. A v tom času, jestliže by často psaná panna Johanka p. Jiříkovi Baderskému kde té vostatek summy jistinné 25 kop gr. č. ukázala, aby on p. Jiřík je mohl bez překážky vyzdvihovati až do vyplnění těch 25 kop gr. č. jistinných, tehdy rukojmě předepsaní toho prázdni bejti mají. A což se pak na těch sto kop gr. č. úroku vzešlého, jakožto 50 kop gr. č. dotýče, tu p. Jiřík Baderský na přímluvu některých panuo a přátel panně Johance od- pustil jest 30 kop gr. č. a 20 k. gr. č. ještě v moci své sobě pozuostavil, když by panna Johanka jemu p. Jiříkovi těch předepsaných 25 kop gr. č. jistiny ukázala, tak aby je sobě bez překážky vyzdvi- hati mohl, i na těch 20 kop gr. č. zuostavajících ouroku toho v moci své na ten čas zanechaných, panně Johance chce přátelskou odpo- věď dáti. A tu smlouvu výšpsanou s strany voboje slíbili jsou sobě neporušitedlně (na to tyto cedule vyřezané zdělavše) zdržeti. Dálo se léta a dne nahoře psaného v přítomnosti p. Jana Seletického z Smojna, Matěje rychtáře brodského, Jana Srba, Prokopa Pruška odtudž, Blažka Hory z Rovenska etc. a skrz mne Jana Břeníka napředpsaného rukou vlastní sepsána a straně jedné každé pro pamět a zdržení smlouvy té cedule vyřezaný dány jsou.

[Na rubu:] Vejpis smlouvy vo hamru i duom etc. [Opis.]

****

     5. 1551 po 8. červnu. Jan Břenik radám komory královské; žaluje na výtržnost Jana Podvinského z Lerojed. (Opis.)

Zpráva o vejtržnosti a puotce Jana Podvinského na Jana Břeníka v domě jeho.

Item v pondělí po sv. Bonifacii [8. června] Jan Podvinský přišed ke mně Janovi Břeníkovi do domu mého, dotázku na mne tu učiniv, proč jsem šrotýřuom thurnovským poručil, aby piva thurnovského do hamru jich staveno nebylo, a kdo mi to rozkázal. Dal jsem jemu odpověď, že povinnost má mne k tomu přivedla a příčina toho je taková, že ten šenk jest na škodu J. Msti Ké, než chce-li bráti z městečka Brodu tak jako i jindy. Tu jest on ke mně mnohé řeči posměšné, dútkliné, pohrůžlivé mluvil dosti dlouho, až sem jeho snésti nemoha, žádal, aby mi v domě mém pokoj dal a z domu mi šel a chce-li se ke mně voč domlúvati, tu kdež náleží, toho vuoli míti budé. Tehdy on nepřestával mi od mateře láti „zvyjedené potvornÍky“, dávaje a nemoha jeho víc poslouchati, vstal jsem a k němu jsem šel, aby mi z domu mého preč šel. Tam jsem jej provodil. Tu pan Jiřík Loukovský jeho napomínal, aby toho nečinil a takových věcí před se nebral; nic postačiti nemohlo. Tehdy opět stoje tu před domem mým lál, a já k němu přes práh vykročil mluově, aby předce šel a lidi nesmíšil. A tento složiv sukni s ramena jednoho, odpásal od sebe zbroj, vzal ji do ruky, chtě s ní na mne. A já při sobě ani nože neměl, a pan Jiřík Loukovský vkročil v to, a rozkázal jemu, aby pokoj dal, a poněvadž sobě tak nezbedně činí, aby závazek učinil, aby se před V. Mstmi. postavil. Ani toho učiniti nechtěl, až pro rychtáře poslati muosil. A já pak zase všel jsem do domu.

A prve v pátek před sv. Duchem [15. května] do domu mého přišed, tolikéž mi učinil, lál, plundroval, „zvyjedených mendiků“ nadal. A toho všeho největší příčina ta jest, že jim se v těch řekách a potocích J. Msti. Ké. loveni ryb vedle přísného poručení od J. Msti. Arciknížecí, tolikéž i od V. Msti. překážka činí. Ale však oni na to nic nedbaji; loví předce, mluvíc, že jim toho žádný člověk na světě nezabrání; neb co se tu od Rohozce až k Skale, odtud nahoru až po ten hamr pro potřebu J. Msti. Ké. uchová, ty všecky časem nynějším nahoru po vodách až k jezu jich vejdou, tu všecky oni zberou, je prodávají, s čeledí jedí a vobracejí, kde se jim líbí. Jakož jeden z synuov pana Alše v tom se slyšeti dal, že na jednom šindele v lese v roce vzal za ryby říčné 50 kop. A teď v sobotu před sv. Vitem [ ] a potom ty dni zpráva jistá dána jest, že jsou dvě korytě ryb lapaných čistých, některou kopu pstruhuov a lipanuov měli. Než za pánuov předešlých takové svobody ani vuole neměli. Však při tom lovení ryb jakžkoli pana Alše i s syny jeho postaviti ráčíte, to při tom zůstaň. Než co se osoby mé dotýče, to v pravdě pravím, bych nepamatoval na řád a právo a k V. Mstem. nebyl té důvěrnosti, že v tom od V. Msti. opuštěn nebudu, mohl jsem sobě to tehdáž k slušné nápravě přivésti. Protož V. Msti. v tom za milostivé opatření prosím.

 

*) Upozornil mne na ně p. prof. dr. V. Kratochvil, začež mu vzdávám upřímně diky.

**) R. 1533 se připomíná Jan hamrnik z Brodu, r. 1552 Šimek.