Staré zprávy o dolování na Brodsku – Šimák J.V (část 2)

Dr. J. V. ŠIMÁK:STARÉ ZPRÁVY O ŽELEZÁŘSTVÍ NA BRODSKU – ČÁST 2 (Sborník okresu železnobrodského ročník 2)

 

12.  – 1551. – Jan Břenik odpovídá na žaloby pp. Podvinských. Odpověď od Jana Břenika na artikule od p. Alše Podvinského z Lerojed a Jana, syna jeho, vydané léta [15]51°.

Také kdež žaluje, že bych jím u rychtáře turnovského strkati měl etc.: v tom já se nepamatuji a nevěřiem, aby to kdo v pravdě říci směl, že jest to ode mne vidal. Neb jest tomu všemu rychtář turnovský i jiní lidé přítomni byli. Než přišel sem k rychtáři turnovskému příčinou jeho Jana Podvinského a k žádosti jednoho poddaného J. Msti. Ké, Ješiny z Brodu, že jest s tajmž Janem Podvinským činiti měl o dluh sobě povinný misto nějakého Rulanta, čeledína Podvinského, kterýžto on byl Podvinský na se přejal, k kterémužto dluhu ten ubohý chudý člověk až posavad jím přijíti nemuož. Než to bych rád slyšal, kto jen to ode mne vidal, že bych jím strkal: netoliko abych jim strčiti měl, ale neviem abych se jeho prstem dotekl.

Též že bych o něm mezi lidmi mluviti měl, „chlapy“ jemu dávaje, tomu též odpírám a praviem, že pravda není; neb sem sobě dobře jist, neb aby všickni ti lidé, kterýchž již nemalý čas v správě jsem obesláni byli a muož-li to jeden v pravdě říci, o čemž vědomosti nemám, abych kterému to slovo z hněvu neb z dobré vuole jak živ řekl, pak nad to tuto, věda kterak mi se [k] komu chovati náleži; o čemž nedržím, aby to v pravdě pokázati mohl.

Co se Kafunka rychtáře tatobského a Martince, souseda téhož rychtáře, dotýče, proti takovému jeho sepsání, s pravdou se míjejícímu V. Mstem. tuto zprávu činím. Když se jest na rychtáře tatobského od Martince, souseda jeho, nářek, že jest mordéř a jednoho že jest zrádně a lotrovsky zamordoval, vztáhl, tehdy žádal rychtář, aby s Martincem o to byl slyšán. Což sem také učinil a je vobadva na zámek Rohozec sročil. A tu s p. Jiřikem Loukovským před sebou měvše [jsme je] slyšali. Tehdy rychtář žádal, aby Martinec takový nářek na něj prokázal. A on se k tomu poddal, že to na rychtáře ukázati chce dostatečně. I pováživše toho společně, že jest to věc veliká a nám k soudu že se dobře netrefi, poněvadž se dotajče poctivosti a hrdla, i snesli sme se na tom, aby ta věc k vyslyšení práva i s svědomiem k té při náležitajm poddána byla. A když všecka vyslyšána, i svědkové sepsáni byli, i dán mi jest, jí od práva slovo od slova, jakž vedena byla, tolikéž i svědkuov vajpis. A já tu všecku při, jakž mi vydána byla, v přítomnosti p. Jiříka Loukovského, jemu to ukázav, v list v přítomnosti jeho vloživ, zapečetiv, i tu hned poslu dal, a tu kdež náleží, k zřízeným radám Ké. Msti. nad tiem odeslal; ne tak, jakž Jan Podvinský v spisu svém dokládá, že při tom žádný nebyl a že sem psal, co sem chtěl, to již bude na jeho ukázání. A když list nálezu od práva vrchního přišel, vobě ty osoby na zámek Rohozec sem vobeslal a rozkázal sem jim voběma, aby peníze, kteréž jsou na právo naloženy, přede mnou složili. Kteříž na ten čas peněz při sobě nemajice, časem jinajm sou to učinili. A když jest nález přečten byl a pře Martincova padla, maje Martinec sám tu škodu nésti, však proto na něho samého toho sem vztáhnouti nechtěl. Ale když peníze složili, potom pro samo mezi nimi upokojení, tu škodu aby oba spolu nesli, mezi nimi rozdělil a tak zřídil. I v takové míře znati nemohu, abych tu co nenáležitého učinil. Pakli by se co jiného při tom vidělo, chci v tom V. Mstmi. zpraven býti. Než Podvinský tuto zoumysla proti mně lidi pozdvihuje a v to, což jemu náležitého není, dává se, položiv, že sem ku právu mluvil, že to z práva snímám a v jiný konec uvésti chci. Nedržiem, aby to právo k tomu se seznalo, neb sám rozom to ukazuje, proč bych jim to mluviti měl, poněvadž ne k soudu, než k vyslyšení té pře bylo jim podáno. A též položiv, že bych nález učinil, o kterémž hanba slyšeti, a to též že bych jiným lidem činil, o čemž v pravdě pověděti mohu, že o tom žádné vědomosti nemám, abych komu co mimo náležitost vědomím svaj[m] učinil.

Také i to že by konšelé mluviti měli, zač to právo stané, nepře- trhneli se toho skrze někoho, aby se to na vrchnost vzneslo a bude-li to miti tak bajti, že to právo po časích saditi nebude moci etc. V. Msti. prosím, má-li to svědomí od těch konšel, kteři sou to mluvili, rád bych je slyšal, neb jest tomu dosti prostranný čas měl, ano k tomu i nabízen byl, jsa v Turnově, což jemu oznámeno, bude-li kohožkoli k jakému svědomí potřebovati, aby sobě osoby ku právu připravil a zřídil, že se jemu toho všeho dostati má.

Dále kdež pak položil, že bych k vybírání důchoduov, náležitých J. Msti. Ké, jiným poroučel a tudy povinnosti své dosti nečinil, žá- dajíc, aby jemu k tomu rok složen byl, aby sirotci někteří, kterajchž by on snad k tomu potřeboval, bajti mohli etc.: k tomu praviem, aby důchody, mně náležité, k vybírání na škodu Ké. Msti. komu poroučeti měl, o tom neviem nic. Než někdy, jestli mi kdo jaké peníze přinese, sám na ten čas, prázdnosti nemaje, neb tu přítomen tehdáž nejsa, bych i stáhnouti poručiti neměl, tomu neodpírám, ale ne jiný žádný než já se k sobě přijímám a také chovám; však na to na všecko registra pořádná, když ráčíte viděti, se ukáží. A nejsem té naděje, abych tu v čem povinnosti mně náležité, jakž Podvinský toho dotýká, dosti činiti neměl a snad, an by to lip spravovati uměl, poněvadž nemá jemu to přímo býti etc. V tom i v jiném V. Mstmi. chci spraven býti.

Také že by ouřad v Turnově mezi sebou roztržit a pohaněn skrz nějaké řeči neslušné zhaněniem jedni druhajch bajti měli, a to že by skrze osobu mou přišlo etc.: tuto všecko toliko věci cizí shledává, chtěje tudy svou věc tiem zastříti, by pak jemu k tomu nic platno nebylo, jakož není. K tomu také praviem, že o tom vědomosti žádné nemám ani sem o tom od koho kdy slyšal. Neb viem jistě, že to pravda není, jako i jiné. Protož rád bych to slyšal, v čem a kde nebo jakou příčinou mou neb jaké to zhanění jest. Ale tak jakž se sám Podvinský k tomu poddal, že to ukazovati chce (ač i mnohé příčiny odjinud sobě smyšlené na mne sobě ku pomoci shledává) však jemu toho přeji, což před V. Mstmi. slušně ukáže, v tom se (nepochybně držiem) omýliti neráčite. A což pak také jináč se najde, v tom k V. Mstem. sem té celé duověrnosti, že mne v tom milostivě opatřiti ráčíte.

13. – 1551.-  Jan Břenik úředníkům komory české vypisuje násil- nosti synů Alše z Lerojed. [Opisy.]

Pamět poznamenaná o některých vajtržnostech p. Jana Podvinského, syna páně Alšova, kteréž proti poddaným J. Msti Ké bitim, zranim i jinak před se bral.

Item v neděli po sv. Kateřině [30. list.] léta [15]50 p. Jan Podvinský, syn p. Alše z Lerojed, přišel do vsi Bytouchova k rychtáři do domu jeho s ručnici natieženou, maje při sobě meč. I seděli tam dělníci nákladníkuov hor bytouchovských. A pobyv tu něco málo v světnici, vyšel ven a vrátiv se zase do světnice, dobyl meče a dělal jím vokolo sebe kola, šermuje, a v tom někdeří lidé vzkřikli na rychtáře a Valenta, čeledín páně Januov, vzal s lavice ručnici natieženou, přiskočil s ní k němu na pomoc. A rychtář jemu ji vzal. A jeden z těch dělnikuov krvavil, pravě, že ho p. Jan ranil. A rychtář k p. Janovi promluvil, aby toho nečinil, zdali jeho z oumysla chce k nějaké škodě připraviti. A tak teprv schoval meč. Nato svědkové. Item v neděli před sv. Tomášem [15. pros] léta [15]49° tajž p. Jan Podvinský zbil Petra Čudru z Brodec, člověka J. Msti Ké v mě stečku Brodě. Dal jemu pohlavek v domě Matěje Korytce. A Matějíček p. Jana z toho trestal, proč to činí, že lidi J. Msti Ké bez viny tepe. Tehdy p. Jan Podvinský Matějíčkovi lál, lotry, zrádce“ dával, a hospodář poslal po rychtáře. A když Jan Srb, držící na ten čas místo rychtáře brodského, pro nezbednost jeho, aby se spokojil, přišel, tehdy tajž p. Jan v přítomnosti rychtáře meče dobyl a tu lál hanebně a pověděl, že se nebojí takových desíti Srbuov. A rychtář k němu promluvil: „Proč se mne máte báti? Než různic takových a roz- brojuov mezi lidmi nečiňte a lidi bez viny nebite!“ A přitom k lidem jiným promluvil, aby se oni pokojně chovali, než bude-li chtíti p. Jan co víc počínati, aby jemu oznámili. A s tim odšel. Nato svědkové: Matěj Korytce, Jan Srb Matějíček, Havel se Bzi.

Léta [1551] v středu den Nového léta [1. ledna] tajž pan Jan zsekal Zycha, syna rychtáře brodského, na horách bytouchovských, protože jest tajž Zych na hory bytouchovské pro rudu jel s vozem a ne s saněmi, mluvil že „jemu sanici kazi“, a tak on chromcem zuostal podnes. Nato svědkové při právě turnovském zapsání: Václav Dušta, Mikeš a Pavel ze Spálova, Jan Mikšů.

Léta [15]51° v pátek před Matkou boží Hromničnou [30. ledna] tajž p. Jan dobyl zbroje v Turnově u Kryštofa pekaře v domě jeho, chtěje Faltyna Adržpacha z Lippého pacholka sekati. A hospodář v to vkročil a on i hospodáři se zprotivil, jeho uposlechnouti ne- chtěje, takže potom museli po rychtáře poslati a na závazek jej vzíti, o čež ještě až podnes na závazku jest, a to konce a mista žádného nemá.

Item opět téhož léta v středu po sv. Jiřim [29. dubna] tajž Pod- vinský potrhal se se zbrojí na Jiříka rychtáře lestkovského, krále J. Msti poddaného, biti jej chtěje, a pohruožky jemu činil bitim u rychtáře turnovského v domě jeho.

Jiná pamět opět o vajtržnostech Mikuláše, syna téhož p. Alše Podvinského, kteréž proti poddaným J. Msti Ké zoumyslně činil.

Léta [15]49 v středu před sv. Tomášem [18. pros.] přišed k Širůčkovi do domu nočně v městečku Brodě i pálil jim tu koudel na kuželích, a Jiřík Huratčin z toho jeho trestal. Tehdy Mikuláš vlil jemu pivo mezi voči a potom rval se s Polákem kovářem. Tehdy Jiřik Huratčin a Vavřinec Kopidlanský ušli před ním z té hospody k Matějíčkovi kováři a Mikuláš Podvinský za nimi tam přišel. A ho- spodář srozuměv, že by dobře nebylo, i vypravil Mikuláše od sebe z domu pokojně a zavřel za ním duom. A on vyšed z domu i čekal vně na Jiříka Huratčina. A když tajž Jiřik vyšel z domu s Vavřincem Kopidlenského, tehdy Mikuláš Podvinský vyskočil na něj s mečem dobytým a běžal za ním, až jeho porazil i ranil. A lidé uslyšavše ten hřmot, zbouřili se. A někdo zkřikl, že synové páně Alšovi mordují některé lidi, i udeřili na kostele k šturmu, že bylo v noci, a v tom Mikuláš Podvinský utekl. Svědkové toho: Mikuláš Širůček, Matěj kovář, Kašpar Ješků, Ješina z Brodu.

Léta [15]50° v středu na sv. Hátu [5. února] tajž Mikuláš ve vsi Bytouchově v domě Vaňka, syna Duštova, přišed střílel z ručnice k slepici jeho. A maželka Vaňkova přimlouvala jemu, proč jim zou- mysla škodu dělati chce, a on potom házel za ni sekerou, až ji vždy zabil. Na tu zprávu svědkové: Jan Kodydko, Kašpar z Brodu. Téhož léta v neděli před sv. Matějem [23. dubna] opět tajž Mikuláš učinil pohrůžku Vaňkovi synu Duštovu z Bytouchova, mluvě, že jemu utne kus hlavy, kde se s ním koli sejde, a to bylo u Jana rychtáře v Chuchelně. Svědkové toho: Jira Kumpán, Jiřik Súček, Jan Kvíčala, Jiřík Chaloupka z Chuchelné.

Téhož léta v neděli před Narozením P. Marie [7. záři] tajž Mikuláš jda z rychty bytouchovské domuov, zastavil se u domu Vavřince Holikova a zsekal jemu houžev a bránku při domu jeho. A Vavřinec k němu promluvil, aby jemu škody nedělal a šel předse. A Mikuláš hned hodil se k jistbě jeho sekerou a Vavřinec vyšed z domu vzal ji. Tehdy Mikuláš dobyv meče běžal za ním a on ledva do domu vskočil a zavřel po sobě dvéře a on v ty chvíle vfal za niem mečem do těch dveří, až ledva meče dobyl. A manželka Vavřincova vyvrhla jemu tu sekeru voknem ven z jistby. A tu pod vokny stály některé nádoby dřevěnné a on je tím mečem zsekal. Toho svědek Macháček Šimáků ze Spálova.

Léta [15]51 v pondělí na sv. pannu Markétu [13. čce] opět tajž Mikuláš v městečku Brodě vsedl jest na kuoň s vostruhami za Matouše pachole, syna Mikše Loužeckého, když nesl mouku ze mlejna z městečka Brodu, a ten kuoň těmi vostruhami bodl. A kuoň jsa mladý skákal, až to pachole s sebe i s tím pytlem svrhl doluov, pachole to zbil a ztlačil, že některý čas ležel[o] a ještě nenie zdrávo. Tu Mikeš otec toho pacholete přišed, probuoh za opatření mne žádal; pakli by v tom opatřen býti nemohl, že by již na nějakou cestu jinou z lítosti krve své mysliti musil.

 

     14. – 1551 – Stížnosti lidi poddaných na násili Podvinských.

V. Msti. vysoce urození páni! V. Msti. poniženě prosíme, že nás lidi chudé v této naší stížnosti, co se nám od p. Jana i p. Mikuláše Podvinských přihodilo, milostivě opatřiti ráčíte.

Léta etc.[15]49° v neděli před sv. Tomášem [15. pros.] mne Petra Čudru z Brodec, poddaného J. Msti. Ké. zbil p. Jan Podvinský v městečku Brodě u Matěje Korytce v domě jeho; dal mi pohlavek. A Matějíček p. Jana z toho trestal, proč to čini, že mne bez viny tepe. Tehdy p. Jan Podvinský Matějíčkovi lál, lotry, zrádce dával, a hospodář poslal po rychtáře. A když Jan Srb, držící na ten čas místo rychtáře brod- ského, pro nezbednost jeho, aby to spokojil, přišel, tehdy tajž p. Jan v přítomnosti rychtáře meče dobyl a tu lál hanebně a pověděl, že se nebojí takových desíti Srbuov. A rychtář jemu pověděl: „Proč se mne máte báti, toliko ruoznic takových a rozbroujov mezi lidmi ne- čiňte a lidi bez viny nebite“, a při tom k jiným lidem promluvil, aby se oni pokojně chovali. Než bude-li p. Jan chtiti co víc počínati, aby jemu oznámili. A s tím odšel.

Léta etc. [15]50° v středu den Nového léta [1. ledna] mne Zycha, rychtáře brodského syna, zsekal na horách bytouchovských, protože sem na hory bytouchovské pro rudu s vozem a ne s saněmi jel, mluvě, že jemu sanici kazim, a tak jsa od něho ochromen, konce a místa s ním o to žádného nemám.

Léta etc. [15]51° v středu před sv. Jiřím [29. dubna] p. Jan Podvinský na mne Jiříka, rychtáře lestkovského, potrhal se se zbrojí, chtěje mne biti a pohruožky mně čině v domě rychtáře turnovského.

Item já Jan Řezníček z Brodu oznamuji, že jest Jan Podvinský v neděli před Povýš. sv. Kříže [13. záři] jeda na koni, dohonil se mne na cestě, maje nějaký kaj, chtěl mne biti a potom dobyl ručnice z holster, naloživ kohoutek, chtěl ke mně střéleti.

Jest na mne také vzneseno od rychtáře bytouchovského, že jest k němu do jeho domu přišel Jan Podvinský s ručnici natieženou, maje při sobě meč, i seděli jsou u mne dělníci nákladníkuov hor bytouchovských, a pobyv v světnici velmi málo vyšel ven a navrátiv se zase do světnice, dobyl meče a dělal jím okolo sebe kola šermuje, a v tom někteří zkřikli na rychtáře. A Valenta čeledín páně Januov vzal s lavice ručnici natieženou, přiskočil s ní k němu na pomoc a rychtář jemu ji vzal. A jeden z těch dělníkuov krvavil pravě, že jeho p. Jan ranil. Potom rychtář k němu promluvil, aby toho nečinil, zdali jeho z oumysla chce k nějaké škodě připraviti, a tak teprv schoval meč.

Item Jan Ješina z Brodu nejednú se dožadoval, oznamuje, že má dluh na nějakém Valentovi, tehdáž čeledínu p. Jana Podvinského, kterýžto dluh tejż Jan Podvinský na sebe přijal a Ješinovi dáti měl, o čež ten chudý člověk, k svému přijíti nemoha, obstavil statek páně Januov při právě v Turnově a tam nejednou stával, útratu i meškání veda, a jemu až podnes takový dluh za sebou zdržuje a jemu je dáti protahuje. V tom člověk ten za rozsouzení žádá.

Vajtržnosti, kteréž činil p. Mikuláš Podvinský z Lerojed poddaným J. Msti. Ké.

V středu před sv. Tomášem [18. prosince] léta etc. [15]49 Mikuláš Podvinský přišel k Širůčkovi brodskému do domu jeho mezi přástevnice i pálil jim koudel na kuželích a Jiřík Huráččin z toho jeho trestal. Tehdy Mikuláš Podvinský vlil jemu pivo mezi oči a potom rval se s Polákem kovářem. Tehdy Jiřik Huráččin a Vavřinec Kopi- dlanský ušli před ním z té hospody k Matějíčkovi kováři a Mikuláš Podvinský za nimi tam přišel. A hospodář srozuměv, že by dobře nebylo, i vyprosil Mikuláše od sebe z domu pokojně a zavřel za ním duom. A on vyšed z domu i čekal vně na Jiříka Huratčina, a když některý čas vyšel z domu s Vavřincem Kopidlanským, tehdy tajž Mikuláš vyskočil na něho s mečem dobytým a běžal za ním, až jeho porazil i ranil. A lidé, uslyšavše ten hřmot, zbouřili se a někdo zkřikl, že synové páně Alšovi mordují některé lidi. I udeřili na kostele k šturmu, že bylo v noci, a v tom Mikuláš Podvinský utekl.

V středu den sv. Háty [5. února] léta [15]50° přišel ke mně Vašikovi Duštovu do vsi Bytouchova do domu mého a střílel z ručnice k slepici mé. A manželka má jemu přimlouvala, proč nám z oumysla škodu dělati chce, a on potom za tou slepici házel sekerou, až ji vždy zabil. Téhož léta v neděli před Naroz. P. Marie [7. záři] Mik. Podvinský jda mimo duom muoj, Vavřince Holikova, zsekal mi houžev a branku při domu mém. A já k němu promluvil, aby mi škody nedělal a šel předse. A on p. Mikuláš hodil k jistbě mé sekyrou. A já vyšed ven z domu vzal sem ji. Tedy Mikuláš dobyv meče běžal za mnou a já ledva do domu vskočil a zavřel sem po sobě dvéře. A on v tý chvíli vťal za mnou mečem do těch dveří, až zase ledva meče dobyl. A žena má vyvrhla jemu tu sekeru ven voknem, a tu pod vokny stály některé nádoby dřevěné a on je tim mečem zsekal.

V pondělí na sv. pannu Markétu léta [15]51″ vzneseno jest na mne od Mikše Loužeckého, poddaného J. Msti. Ké, že jest p. Mik. Podvinský, když Matouš, syn téhož Mikše, jel ze mlejna skrze městečko Brod, nesa pytel mouky na koni, vsedl za též pachole na kuoň s vostruhami a ten kuoň jest ustavičně bodl, a kuoň, jsa mladý, skákal a pachole s sebe i s tim pytlem doluov svrhl a je zbil a ztlačil, že některý čas nemocen ležal a ještě nenie zdravo. Tehdy Mikeš toho pacholete přišed ke mně, pro buoh za opatření mne žádal; pakli by v tom opatřen býti nemohl, že by již na nějakou cestu jinou z lítosti krve své mysliti musil.

Též vzneseno jest na mne, kterak by tajž Mikuláš Podvinský mluviti měl před některými osobami, že jest jednoho roku za ryby říčné na jednom šindele v lese na padesáte kop vzal.

    15. – 1551 27. listopadu v Turnově.  – Svědomí o výtržnostech pp. Jana a Mikuláše Podvinských z Lerojed. [Opisy.]

Svědomí v quaternu tomto sepsaná jsou přijímána v městě Turnově při právě proti pp. Janovi a Mikulášovi Podvinském (!) z Lerojed. Podle práva.

My purkmistr a konšelé města Turnova nad Jizerou, známo činíme etc., že jsouc ku právu našemu osoby některé připraveny k svědomí, kteřížto učinivše závazek podle práva svědčili jsou, jakž jse tuto v quaternu tomto pořád o jedné každé osobě, tolikéž i v které při znamenává etc.

To pak všecko svědomí v tomto kvaternu pořádně vepsané jest přijímáno skrze mne Jana pisaře na to přísežného podle práva. A upečetíno v list tento, jehož jest datum v pátek po sv. Kateřině leta etc. [15]51°.

(A1.) Svědomí proti p. Janovi Podvinskému o zranění Zycha, syna rychtáře brodského na horách bytouchovských.

Václav, syn Duštuov etc. Toho sem vědom. Když Zych, syn rychtáře brodského, přijel na hory bytouchovské s vozem pro rudu, tehdy p. Jan Podvinský jemu lál, proč s vozem jezdí, že mu sanici boři, a on pověděl, že musí jezditi s tím, s čímž má. A p. Jan jemu řekl: „Počkej, počkej, zvyjedený chlape!“ A on mu řekl: „Netřeba mi čekati, však zlehky jedu.“ A p. Jan vzal kámen a tesák i šel k němu a dobyv tesáku, kolmo k němu směřoval a pověděl: „Bycht sobě nevážil, coť bych udělal!“ A Zych se mu kyjem zamítal. A já pamatoval p. Jana řekši mu: „Nebite, pane, máte právo!“ A on na něj předce pchal tím tesákem, pravě, že by do něho na pid vstrčil tesák kdyby sobě nevážil.“ A Zych zamítaje se, uhodil p. Jana v ruku sochorem a on se ho hodil zase kamenem a Zych chtic ustoupiti, převrhl se a p. Jan ho ťal tesákem a tak ho ranil.

Mikeš z Bytouchova etc. Toho sem vědom, že jest Zychovi p. Jan Podvinský lál, proč s vozem jezdí a jemu sanici kazí. A Zych pověděl, že musí s tím jezditi, s čim má. Jezdte také na voze.“ A p. Jan pověděl: „Počkej, chlape!“ A Zych mu pověděl: „Budu tvuoj chlap, když se undám a dámť ourok“. A p. Jan vzal kámen a tesák, běžal k němu a dobyl naň tesáku a pchal na něho, mluvic mu: „Zvyjedený chlape, pohled cof bych udělal“. A Zych před ním ustoupil, mluvě mu: Nebite, pane; buďte živi právem.“ A p. Jan pokročiv od něho i zase se navrátil. Ptal se Zycha, co praví a on ho vrapil v ruku kyjem a p. Jan se ho udeřil kamenem a chybil se ho, neb se mu uhnul, a v tom se převrhl a p. Jan dospěl naň tesákem a uťal ho v ruku.

Jan Mikšů z Bytouchova etc. Toho sem svědom, když Zych přijel na hory pro rudu, tehdy mu p. Jan Podvinský lál, proč s vozem jezdí, a on mu pověděl, že musí s tím jezditi, s čim má. A p. Jan jemu pověděl: „Počkej, zvyjedený chlape. A Zych mu řekl: „Budu tvuoj chlap, když jse undám a dámť ourok.“

Valenta havíř ze Spálova etc. Toho jsem vědom. Když přijel Zych na hory s vozem, i trefil sem se k Zychovi tehdáž jezdě pro nějakú hlinu. A p. Jan Podvinský lál Zychovi těmi slovy: „Proč s vozem jezdíš [A2] a sanici kaziš; všakť jsem prvý pověděl, aby mi nejezdil.“ A Zych mu pověděl: „Jedu na tom, na čem mám, jezď taky.“ A p. Jan jemu řekl: Počkej, zvyjedenej chlape.“ A Zych mu řekl: „Však zlehky jedu a neutíkám.“ A p Jan vzavši kámen a tesák i šel k Zychovi a přišed k němu, dobyl naň tesáku a řekl mu: „Zvyjedený lotře a chlape, což na mne vymlúváš.“ i pškal naň tesákem a Zych mu řekl: „Nebi, pane, máš právo !“ A p. Jan jemu: „Kdybych sobě nevážil, vstrčil bych jej do tebe na pid!“ A tak postupuje, když naň tak pškal, převrhl se a v tom ho p. Jan ranil.

Pavel, syn Mikšů ze Spálova etc. Toho sem vědom, že p. Jan Podvinský pověděl k Zychovi: „Proč nejedeš na saniech?“ A on mu pověděl: „Jedu, na čem mám.“. A p. Jan jemu pověděl: „Chlape, ty vždycky vymlúváš.“ A Zych mu řekl: „Budu tvuoj chlap, kdyžt ourok dám!“ A p. Jan vztýčiv z korby kámen rudy i přišel k Zychovi k jámě, kde měl rudu bráti, a Zych měl sekyrku a kej lískový, a on p. Jan dobyvši tesáku pchal na něj a pověděl: „Pohled, zvyjedený chlape, cot bych udělal!“ A Zych postoupal před ním a p. Jan popošel od něho pryč a Zych mu pověděl něco a on se zase navrátil k Zychovi a Zych ho vrapil tim kyjem a on se zase k němu hodil kamenem, a Zych chtěl před nim ustoupati i převrhl se a p. Jan v tom uťal ho tesákem v ruku.