Právo hrdelní v Železném Brodě – František Mizera

Od středního věku přepouštěly vrchnosti, jimž náležela „poprava“ t. j. královská pravomoc nad zločinci a škůdci pro přílišný náklad a nepohodlí výkon spravedlnosti městům, která takto požívala pak už trvale práva hrdelního; městský úřad soudil tudíž nad vrahy, zloději, paliči, dlužníky a j., mohl k obviněným přistoupiti právem útrpným (mučiti je), aby je donutil k vyznání viny, mohl je vsaditi do vězení, vynášeti tresty vězení, ano odsuzovati i k trestům hrdel- ním; k tomu však bylo od 16. století třeba potvrzení vyššího soudu apelačního v Praze.
Také Brod Železný, jako Semily, Vysoké měla toto právo.
Na počátku 18. věku bylo v Čechách mimo Prahu ještě 381 měst a městeček, požívajících práva hrdelního čili práva meče. Ale málo- které z těchto měst Brod v to čítaje mělo cvičené a zkoušené soudce, aby mohlo správně právo to vykonávati. Proto úřad vlastně jen prováděl vyšetřování, ale jeho rozsudek s protokoly zaslány byly apelačnímu soudu v Praze, odkud přišlo potvrzení neb opravení, tedy vlastně rozsudek neboli ortel. Tim byly sice procesy zbytečně protahovány, ale právo zajišťováno. R. 1765 zrušila Marie Terezie valnou část soudů hrdelních, takže zůstaly pouze v Praze a ve 24 větších městech českých a ty svěřeny jen zkušeným právníkům. Tím přišel i Brod Železný o toto právo, arci jen na prospěch spravedlnosti. Mohl nadále jenom zločinem podezřelé osoby ve vazbu bráti, je vyslýchati, corpora delicti v držení vzíti, ale musel vše odevzdati nejbližšímu soudu hrdelnímu; avšak i tento zbytek pravomoci v celých Čechách po 3 letech zrušen.
Pokud jsem v památkách shledal, vyskytly se tyto případy před hrdelním právem železnobrodským:
Roku 1684 Václav Medek ze vsi Záhoří byl usvědčen z několika krádeži. Vyšetřován byl na Rohozci, rozsudek navržen od práva města Železného Brodu a konečně od král. appelaci v Praze vynesen ortel, že má býti trestán zjištěný Medek provazem na hrdle. Dne 12. ledna 1685 (v pátek) byl Medek první na šibenici železnobrodské oběšen. Popravu vykonal asi kat (,,mistr ostrého meče“) Jan Štětina nebo jeho syn Václav, který r. 1703 po otci ujal chalupu stojící na obci (zvanou „katovnu“). Další mistři popravní byli tu Teofil Zemánek a Jan Jindřich Waxmann.
R. 1672 Jiří Šír(er) potrestán, že musí 1 rok a švagrová jeho Marie Neymanová, roku, pro neřádné spolu obcování pracovati v poutech a železech na obecním díle; v témž čase jeden každý z nich mají státi třikráte před kostelem dne nedělního neb svátečního, když se konají služby boží, drže hořící svící před kostelem.
R. 1686 Matěj Bareš z Velké Horky se svou macechou Magdalenou odsouzeni na 1 rok na obecní dílo v železech a poutech pro touž vinu.
R. 1688 Václav Vaněk z Vodalnovic a Anna Petrova potrestáni pro touž příčinu vězením, vymrskáním a vypověděním.
R. 1700 Václav Hubka z Brodu a manželka Jiřího Bradáče podobně trestáni.
R. 1741 utekl z vězení železnobrodského starý Voska, načež rychtář Jan Asman vsazen do šatlavy na tak dlouho, až bude uprchlík dopaden. R. 1742 Antonín Schnabl z Tanvaldu, obchodník přízi, oloupil a zabil Frant. Lidnera z Rychnova v lesíku u Dlouhých Mostů. V Žel. Brodě stat, jeho tělo dáno na kolo a hlava vystrčena s věže brodské. R. 1755 tuláci a manželé Antonín a Marie Růžičkovi (cikáni?) odsouzeni, že jim na hřbetě vypálena znamení R. B. O (relegatus Bohemiae vypověděn z Čech), uši uřezány a za hranice vyhnáni, zavázavše se, že se nevrátí.
Menší přestupky soudili sami rychtáři nebo rychtář s konšely. Mimo šatlavu užíváno též jiných trestů: klády, v níž nohy, nebo ruce a nohy stísněny byly; trdlice, jež svírala hlavu i ruce: osla dřevěného, na němž výtržníci sedati musili a pod., pranýře, na němž stáli na potupu nebo byli ještě mrskáni.
Také se ukládaly pokuty peněžité.
Při těch, kdož byli obviněni ze zločinův a souzeni soudem hrdel- nim, používáno bylo ku přiznání a vynucení viny práva útrpného. Obvinění byli přivázáni a vratidlem natahování na žebříku, nebo pověšeni za ruce a na nohy přivázáno závaží až ruce se vykloubily, při čemž též podle míry páleni svícemi nebo na prsa a jinam kapán jim hořící vosk nebo smůla. Kati měli sice poručeno, aby při tom nikdo nebyl přetržen nebo usmrcen, aby po trápení na svém zdraví škody nevzal, avšak někdy těžko bylo stanoviti v tom hranice. Kdo se k vině přiznal, nebyl mučen. Pro Brod však o těchto menších trestech a výkonech práva útrpného není dokladu. (?)
R. 1766 bylo odstraněno veřejné vystavování jistých provinilců před vchodem do kostela.
Útrpné právo bylo zrušeno r. 1775, ale v našem okolí přestalo až v roce 1788.
Současný kronikář železnobrodský zapsal:
„Dne 8. července 1788 zrušeny všecky šibenice, pranýřové, trdlice, mučírny, housličky, jakož i koše na trest pekařům nad vodou visící.“


Originál článku otištěn v publikaci:

Sborník okresu železnobrodského, rok vydání 1924-1925, Ročník 2, str. 30

https://www.digitalniknihovna.cz/kvkli/view/uuid:5197e98c-61bd-416f-a600-19dc103ecd5e?page=uuid:5b239f2a-de6f-11ec-8d5c-001b63bd97ba

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *