Dobytí Navarova Švédy

Dobytí Navarova Švédy za vlády de la Mottů Dne 23. dubna 1643 překročili Švédové české hranice a vítězně táhnou přes Liberec, Boskovice, kam 25. dubna dorazil i hlavní velitel švédských vojsk Torstenson. Téhož dne Švédové obsadili Turnov a za několik dní se zmocňují Kosti a táhnou směrem k Navarovu pod velením generála Montaigne. Posádka Navarova měla pouze 27 mužů, jímž velel syn majitelky tehdejšího panství, mladý Vincent de la Motte. Přesto však odolávala útokům Švédů po 16 dní, až se konečně musela vzdát přesile. Švédové Vincenta de la Motte zajali a uvěznili ho na 8 měsíců v hradní věži. Ale i odtud se mu podařilo varovat okolní vesnice před výpady Švédů. Za tuto činnost byl Vincentu de la Motte vystaven dne 7. března 1644 pochvalný list, jeho znění se rovněž dochovalo. Císařské vojsko obléhalo Navarov, ale pod hrozbou dalšího protržení hranic Švédy se císařské vojsko muselo několikrát vzdálit od Navarova. Švédové v době odsunu císařských sil od Navarova podnikali loupežívé výpady do širokého okolí. Jak se praví v listinách – „Tento již dosti chatrný a neveliký hrad Navarov byl konečně císařskými vojsky dobyt v lednu r. 1644.“ Navarov ve švédské moci byl stálou metlou pro severní Čechy. Proto dne 29. června 1644 vydal císař Ferdinand III. rozkaz ke zboření hradu s nařízením, aby Vincent de la Motte hrad se svými poddanými do 6-ti neděl srovnal se zemí (týž osud Kost, Hrubá Skála, Veliš). Dne 17. srpna 1644 je hrad vyhozen do povětří a tím je osud jednoho z nejpevnějších hradů v Pojizeří zpečetěn. Zásada, Držkov, Jílové jakožto i jiné obce byly ušetřeny, nebyly vypáleny ani vyloupeny, ale byla na ně uvalena tak vysoká kontribuce, že po jejím splnění, zůstalo obyvatelstvo úplnými žebráky. A jsou tu další záznamy drancování : v jediném dni 2. května r. 1643 vyplenili a vypálili Švédové vsi Mšeno, Jablonec, Rejnovice, Smržovku i městečko Železný Brod. Ale ani císařští si ve většině případů nepočínali lépe. Tito najatí a špatně placení žoldnéři byli spíše metlou než ochranou obyvatelstva. Brali a loupili, kde se dalo. Jaké poměry zavládly všude tam, kudy prošla přátelská i nepřátelská vojska je patrno z těchto několika vět kronikářových : Pole se neobdělávala, ležela ladem. Nebylo dobytka k potahu ani setí, nebylo co jíst. Pojídalo se vše, psi, myši i žáby ba i zdechliny … a bezbožnost nastala převeliká. Avšak ani mírem vestfálským uzavřeným dne 24. října 1648 jímž 30-ti letá válka skončila, nenastal v našem kraji a v naší obci toužený klid. Nebyla přiznána rovnost vyznání katolickému s protestantským. Jako jediné vyznání státem trpěné a chráněné bylo katolické.