Ve starších pramenech je nazývána jako Hamersko, Hammersko, Hamrska a také uváděna jako Hoření a Dolení Hamr. Všechny názvy pocházejí od železných hamrů, které zde stávaly pravděpodobně ve 13. a 14. století. V matrikách zdá se je rozlišováno Hamr – Dolení Hamry a Hamrska – Hoření Hamry.

K Hamrům u Tanvaldu by se měl vztahovat i tento zápis:

Zpráva o obci Hamrech u Tanvaldu (Od Ještědu k Troskám (1934-1935) ročník 13, str. 134): 1596, v sobotu po sv. Martinu (16.11) – Kryštof Dobranovský z Dobranova a v Malešově položil peníze ke deskám zemským Šimonovi Hamplovi z Eynlkssteyna a na Novým Hamře pod Krkonoší a to vedle půhonu na soudu zemském menším letničně, tak jakž ten půhon a při něm staný právo daný a zatykač vyšly v rejstřích starostových půhonních k soudu zemskému menšímu letničnému léta x 94 plněji svědčí a to vše v sobě šířeji obsahuje a zavírá, 14 kop míš. (Juxta ) L.p. 1597 v pátek po sv. Diviši (10.10). Šimon Hampl z Eynklssteyna a na N. hamře pod Krkonoši vyzdvihl tyto peníze naproti psané od desk zemských a z nich sám sobě kvitoval, tak jakž taž kvitace plněji svědčí. (Desky zemské menší, kvatern deposici peněz zelený 195 E 6)

Další zmínka je v opisu urbáře z r. 1634 Urbarium der Herrschaft Semil von 30.3.1634 – Fischer R.K. osobní fond (SOA Jablonec nad Nisou). Zde je psána jako Hamrska.

Podle Berní ruly zde v r. 1654 hospodaří 4 sedláci, 16 chalupníků a 7 zahradníků.

hospodář rolí má seje na zimu seje na jaro Vnově se osazují léta handle a živnosti potahů
str v str v str v chovati může nyní chová krávy jalovice ovce svině pozn
Hamrsko (Velké Hamry)
sedláci Havel Blažek 20 4 4 1 2
Jan Komárků 15 4 4 1 3
Václav Vyška 15 3 4 1 3 2
Bartoloměj Matoušů 15 2 5 1 3 2
chalupníci Jan Melichů 8 1 2 3 1
Bartoloměj Bruh 7 3 1 1 4
Matěj Melichů 5 1 1 2
Blažek Pitrounů 8 2 2 1 3
Jan Urban 6 1 2 1 3 1
Václav Podňatej 7 2 2 1 2 2
Jiřík Melichů 5 1 2 2
Jan Bešů 6 1 1 2
Vávra Václavů 4 1 2 2 1
Matouš Bartošů 3 1 1 2 1
Jan Elyer 3 1 1 tkadlec 2
Bartoloměj Krygl 3 1 1 tesař 2 1
Jan Kheil 3 1
Jan Matějů 3 1 1 bednář 2 1
Jakub Ševčík 5 2 1 2
Václav Krupka 3 1 1 krejčí 3 1
zahradníci Martin Melich 2
Jan Šváb 2
Ondřej Wolff 2
Eremiáš Ulman švec 3
Jiřík Brusař 2
Jiřík Urbanů 1
Dorota Melichová 2

Podle urbáře semilského z roku 1687 má obec 7 gruntů a dvě chalupy na obci. Uváděna jako nejšpatnější ves na panství semilském, hornatá a skalnatá, dokonce r. 1688 bylo se vsí Hamerskem učiněno narovnání o robotách. R. 1690 dopsány další 4 chalupy na obci, které byly předtím vypuštěny.

Jsou dochovány dvě nejstarší gruntovní knihy, jedna pro Hoření Hamer, druhá pro Dolení Hamer. Nejstarší zápisy jsou z knihy pro Hoření Hamer pocházejí z let 1666, ale jsou zde odkazy na starší knihu, která není bohužel dochována. Gruntovnice pro Dolení Hamer je datována kolem roku 1690, kdy vrchnost zřejmě odprodávala půdu z dvoru Hamerského. Dolení Hamr tedy asi vznikl až později.

V matrikách sleduji kolem r. 1770 rozlišování na Hamrska a Hammer.

Název Velké Hamry se používá od roku 1914, kdy byly sloučeny osady Hoření a Dolení Hamr v jednu obec.

V roce 1926 byla obec povýšena na městys, městem se Velké Hamry staly v roce 1968.

Podle místních názvů Hamr, Hamry (i jmen okolních lokalit PIavy, Svárov, Popelnice atd.) je zřejmé, že trvalejší osídlení a vznik prvních osad souvisel až se zdejším dolováním železné rudy a výrobou železa. Tato činnost se v údolí řeky Kamenice začala provozovat zhruba od přelomu 15. a 16. století a železná huť (tzv. hamr pIavský) stála na pravém břehu Kamenice při hranicích s PIavy (lokalita zvaná Na Truskách). Největšího rozkvětu dosáhlo zdejší železářství kolem poloviny 16. století a zhruba do této doby také spadá vznik osady Hamrsko (Hamersko, pozdější horní část Hořeního Hamru, resp. Velkých Hamrů). Provoz pIavského hamru byl ukončen bud‘ ještě během 2. poloviny 16. nebo na počátku 17. století a z pozemků patřících k tomuto hamru vznikl panský dvůr Hamerskoplavský. Ke konci 17. století došlo k zániku tohoto dvora a na jeho pozemcích vznikla osada Dolení Hamr. V průběhu 2. poloviny 18. století se začalo pro pojmenování vsi Hamrsko užívat název Hoření Hamr – název Hamrska dodnes náleží pro označení hoření, tj. nejstarší, části obce.
Hoření i Dolení Hamr náležely k panství Semily. V polovině 17. století patřila ves Hamrsko pod Střevelskou rychtu, později pak stála samostatná rychta jak v Hořením, tak i v Dolením Hamře.
Až do 19. století byl rozvoj obou vsí pomalý. Podhorské zemědělství neposkytovalo dostatečnou obživu, lidé museli jako doplněk provozovat domácká řemesla, především přadláctví a tkalcovství. O trochu lepší podmínky pro zemědělskou činnost byly v Hořením Hamře (nahoře na kopcích), oproti Hamru Dolenímu, který se nacházel v úzkém a špatně dostupném údolí řeky. To se projevilo rozdílným vývojem počtu domů a obyvatel a Hoření Hamr byl mnohem větší. V polovině 17. století žili na Hamrskách 4 sedláci, 16 chalupníků a 7 zahradníků. V 80. letech 18. století (1. vojenské mapování) bylo v Hořením Hamru 128 a v Dolením Hamru 67 osedlých. Koncem 18. a v 19. století se začala uplatňovat domácká sklářská výroba (sekání perel a korálů). Od 30. let 19. století se pak v údolí řeky Kamenice začal postupně usazovat textilní průmysl (na území Smržovky, Tanvaldu a Šumburku nad Desnou), který do zdejšího kraje přinesl dobrý zdroj obživy a podnítil do té doby nemožný rozvoj obcí.

V roce 1850 vznikla místní (politická) obec Hoření Hamr (rovněž i katastrální obec),do jejíhož obvodu působnosti (katastr o výměře 631 ha) náležely osady Hoření a Dolení Hamr(obě osady měly vlastní číslování domů). K Hořenímu Hamru patřily samoty: Berany – či V Beraních, Vrchůra, Muchov, Šouf, Kamenné Mlýny a Zlatníky.Především ve 2. polovině 19. století a na počátku století 20. zaznamenaly Hamry vlivemokolního textilního průmyslu výrazný rozvoj. Většina zdejšího obyvatelstva našla svéuplatnění v sousedních továrnách ve Svárově (od r. 1843) a na Mezivodí (od r. 1907)a z Hamrů se tak z větší části stala dělnická kolonie 1. Dalším zdrojem živobytí místníchobyvatel byla domácká práce a obchod se sklem (broušení a sekání skleněných perela korálů), v letních měsících dobývání žuly na svazích Muchova, či pálení cihel (v Dolením
Hamru). Své uplatnění zde našly i nejrůznější živnosti a řemesla, zemědělství bylo zastoupeno
v menší míře.
K rozvoji obce rovněž přispělo vybudování tzv. železnobrodsko-tanvaldské silnice (1864-1866) a železniční trati železný Brod-Tanvald (1870-1875), brzy poté byl v Hořením Hamruzřízen poštovní úřad (1894). Na počátku 20. století došlo k zavedení telegrafu (1908),v pozdější době telefonu (1922). Od roku 1911 působila v místě četnická stanice.

Dne 8. července 1914 se Hoření a Dolení Hamr sloučily do jedné velké osady nazvanéVelké Hamry (toto jméno rovněž převzala místní obec Hoření Hamr. Celá obec bylaroztroušena téměř po celém svém katastru a postupně se začaly rozeznávat 2 celky: Velké Hamry I. (dolení část u řeky) a Velké Hamry II. (hoření část – Hamrska, Berany). Rozvoj obcebyl „dovršen“ roku 1926, kdy 16. dubna tohoto roku došlo k povýšení Velkých Hamrůna městys (městečko).