Železářství na našem okrese – Mizera František

Železářství na našem okrese – Mizera František  – (Sborník okresu železnobrodského ročník 4, číslo 2 str. 30)

(Z pisemné pozůstalosti †řed. Fr. Mizery).

 

Na Semilsku jsou bohatá ložiska rudy železné, buď zcela na povrchu, nebo nehluboko po povrchem. Ložiska ta vyskytují se hlavně severně od Jizery, v soudním okrese semilském a železnobrodském; avšak i jižně Jizery na Želoznobrodsku se ruda tu a tam vyskytuje.

Pokud památky listinné sahaji, kvetlo zde železářství již v dobách nejstarších. Vždyť i původ některých osad zdejších vysvětluje se pouze rozvojem průmyslu železářského (Hamr, Svárov, Hamštejn Hamrštejn, Železný Brod, Huntiřov).

Není známo, kde nejdříve ozývaly se rány hamrníků, ale v 16. a 17. věku bylo železářství již na Ž. i S. rozšířeno. S počátku snad Žel. Brod byl střediskem ruchu železářského, jak dosud zbylé názvy svědčí. Městečko již od 14. věku prospívalo železnými horami a hamry, o nichž se dějí zmínky v 15. stol. a které kvetly zvláště koncem 16. století. Pomijime lokální pověsti, ač i snad v nich zrnka pravdy se tají, a povíme, co najisto známo

Z roku 1533 známe Jana, z r. 1552 Šimka, hamrníky z Brodu. Vzmáhání se těžařství způsobilo městečku název Žel Brod, jímž od 2. pol. 16. věku známo jest (latinsky: Ferro-Broda). Podle urbáře Karla z Vartmberka z r. 1608 uvádí se v Brodě Jan, syn Tobiáše, hamer- nika, v Propastném (porostliny nad mlýnem, jež slovou „hamrště“). Železářství tu zaniklo v 17. věku a zbyly jen polohové názvy „hamrštice“, na struskách“, „záhutí“ a j. Dle pisemné zprávy zanikly zdejší hutě v letech 1623 až 1628 (zpráva Václava Pilata z Propastného z r. 1707. Jeho otec Jiří Pilat zemřel r. 1663 ve věku 101 roku; mohl tedy syn od otce určité zprávy pamatovati). Jihozápadně od Z. B. na levém břehu Jizery byly hory rudné také již dávno známy a využitkovány. Zde ve vsi Koberově sahaly sluje rudné až k samým hranicím potoka Zbytského. Také asi při dolech železných založena tu ves Hamrštejn (nyni Hamštejn) u samotného hřebene kozákovského, o níž staré zápisy vědi již r. 1437.

Vzdálenější hamry železné byly severně od Ž. B. (Hoř. a Dol. Hamr, nyní Velké Hamry, Svárov).

Ve vsi Kamenici (Horské) dobývalo se železo už od dávných dob, což potrvalo až do stol. 19. Dobytá surovina byla vožena do hamrů pode vsi Jesenným, kde rovněž byly hamry železné. Též v Semilech připomíná se kdysi hamr železný, místa nám nezná- mého. Zašel asi záhy, neboť v 17. věku zbyla jen památka v názvu trati polní „Nad hamrem.“ V nedaleké vsi Spálově připomíná se kdysi hamr již r. 1547 při konfiskaci zboží Adama z Vartmberka. Urbář Karla z Vartmberka z r. 1608 zná tu však jen kopaninu, od stoků pod Spálovem, jež slove „Staré hamrště“, kterou držel Jan Slavík. V sousedním Bítouchově byl panský hamr železný, který roku 1564 měl v držení od vrchnosti Kašpar Strnad z Tryskovic. V této asi době připomíná se tu Vit hašpliř. Později na jeho roli vystavena chalupa. Ve shora jmenovaném urbáři připomíná se při Spálově kus lesa černého nad potokem Bozkovským, kterého se užívá pálením uhli k hamru i také dřívím k dobývání rudy při Bítouchově.“ Také je zde poznámka: „Pod touž vsi (Spálovem) jest nemálo lesů černých panských za, mile, užívá se jich k hamru i k prodaji.“ V Bozkově ještě r. 1630 uvádí se grunt Matěje Holcova z Hamru (jinak zván Matěj Hamrský) a r. 1632 usedlík Matěj Michalcův z Hamru na gruntě bedkovském (snad táž osoba jako předešlý) Hamry bozkovské byly v Dol. Bozkově v tak zv. Bedkovicích. Dosud se tu říká „V hamřích.“ Neumíme říci, byly-li hamry zdejší tenkráte ještě v činnosti, či zašly-li již ve věku 16. Na železnou rudu dolovalo se v tak zv. „štólách Pavlištových“ na straně západní nad samými hamry a huť byla na druhé straně potoka Vošmendy, kde stoji nyní selské stavení nále- žející k Příkrému, jemuž podnes říká se „V huti.“ Hamry byly pro majitele zdrojem příjmů, neboť práce robotní byla laciná. Proto každý závistivě hleděl na souseda, který na svých gruntech rudu železnou objevil a z ní těžil. To byla asi přičina, proč již v polovici 16. věku Jindřich Smiřický zbraňoval Adamovi z Vartmberka v Bítouchově, kde na svůj hamr vodu z Jizery hnal, položiti přes vodu drvo (lávku). Pro hamry železné také ve veliké nevoli žili ve stol. 16. páni z Na- varova, Štěpanic, Vrchlabí a Hostinného.

Později založeny byly hamry bohuňovské (sev.-záp. od Bozkova). Založil je r. 1798 Hynek Loubal z Nové Bystřice a dal jim jméno Engenthal. Přes půl století prospívaly zde nejen hamry železné, ale i hospodářství, ovčín, vinopalna, mlýn i olejna, třeba že hluboký důl byl vlhký a častými mlhami nezdravý. Avšak nedostatek paliva učinil všemu konec, v půl věku zbyly ze stavení jen smutné zříceniny. Později zřízena tu papírna. V okolí přišlo se náhodou na kahance, lopaty, motyky, lidské kostry a j. ve hloubce původní štoly. Snad stalo se zde kdysi nějaké neštěstí, že štola rudná se vším, co v ní bylo, sesutím oddělena byla od živoucího světa.

Také v Sytovém (vých. od Semil) ruda železná se dobývala. Časové se mění, co bylo, zachází. Dolování na rudu železnou a vý- roba železa zašly zde úplně. Od dolování upustilo se pouze z té pří- činy, že vydatnost dolů byla menší než jinde v Čechách, a že nedostávalo se paliva k výrobě potřebného. V hamrech zdejších mizely rozsáhlé komplexy lesův, a přírůstek nedovedl nahraditi úbytku. Pokusy o obnovení zdejšiho železářství selhaly.